Jedno z největších překvapení turnaje. Asi tak by se dala nazvat semifinálová výhra FC Bučis Teamu, který v semifinále juniorské kategorie zdolal Tatran Střešovice výsledkem 4:3.
Zápas, kterému přihlížela velice slušně zaplněná hala Vodova, začal pěkně z ostra. Hned v první minutě se hnal na brankáře Kabelku útočník Tatranu Josef Novák, ale neproměnil. Na druhé straně pro změnu pálil tvrdě Jan Pohořalý těsně nad.
V 8. minutě měl obrovskou šanci Tatran. Marek Bína však před prázdnou brankou míček nezpracoval. O minutu později už se ale mohl i se svými spoluhráči radovat. Tatran využil svého tlaku a Karel Hrdinka vstřelil úvodní gól střetnutí. O pár sekund později skvělým zákrokem vychytal Kabelka další tutovku.
Ve 12. minutě bylo srovnáno. To se individuální akcí prosadil Jakub Vondruška.
Závěr první poloviny byl ve znamení spálených šancí. Nejprve se ani nadvakrát neprosadil střešovický Lukáš Langer, po té útočník Bučisu Tomáš Mudra promarnil svoji příležitost.
Po začátku druhé poloviny byl obraz hry stále stejný. Střešovice měly více ze hry, Bučis Team vyčkával na svoji příležitost.
26. minuta přinesla druhý gól Tatranu, kdy se po přihrávce Josefa Nováka zapsal mezi střelce Jan Zavadil - 2:1. Odpověď na sebe ale nenechala dlouho čekat, a nebyla jedna! Ve 33. minutě se postaral Tomáš Vondruška o vyrovnání, o asi sedm sekund později otočil vývoj utkání na stranu Bučis Teamu Tomáš Mudra, čímž zmrazil celou střídačku Střešovic. A mohlo být pro Tatran ještě hůř, kdyby útočníci Bučisu proměnili únik dva na jednoho.
Utkání mělo náboj až do konce a střešovičtí se nechtěli jen tak vzdát. Brankář Kabelka musel být i nadále pozorný a kryl jednu střelu za druhou, ovšem na konci 36. minuty přece jenom kapituloval po střele Milana Meliše.
Remíza by znamenala samostatné nájezdy. Ty ovšem tři minuty před koncem odmítl útočník Bučis Teamu Jan Pohořalý a rozhodl tak o vyřazení úřadujícího mistra republiky z letošního Hummel Open Game.
Na pár otázek o zápasu nám později odpověděl trenér Roman Buček.
*Trenére, v semifinále jste vyřadili úřadující mistry republiky, jaký to byl pocit?
Pocit byl až neuvěřitelný. Já sám jsem odchovanec Tatranu a mám s nimi dost titulů ČR jak v juniorech, tak v mužích a každý zápas se snažíme Tatran porazit. Tentokrát se to povedlo a s celým týmem jsme si to užívali.
*Jak jste zápas viděl z lavičky jako trenér?
Asi tak, že Tatran nebyl úplně plný a když jsem viděl zápasy, které hrál předtím ve skupině, tak jsem věřil, že tento celek můžeme porazit. Přeci jen je to turnaj, který se hraje 2 x 20 min hrubého a tak se rozdíly dají eliminovat. Tatran měl více ze hry ale mám pocit, že v jejich hlavách to bylo podceněné a už se viděli ve finále. Za to naši kluci chtěli uspět za každou cenu, protože po výhře ve čtvrtfinále nad Black Angels na nájezdy jsme už mohli jen překvapit. Musím říci, že takhle odhodlané kluky jsem dlouho neviděl a užíval si to užíval. Spousty střel jsme zablokovali a taky nám zachytal skvěle Kábls (brankář Kabelka - pozn. autor). Řekl bych, že jsme měli i štěstíčko, ale to k florbalu patří.
*Zápas se pro Vás nevyvíjel dobře, dvakrát jste prohrávali. Jaké byly Vaše pokyny na hráče?
My jsme do zápasu a vlastně do celého turnaje šli s tím, že si jdeme zpestřit letní přípravu, protože kluci od dubna až do teď měli hokejku třikrát v ruce. Spíš jsme se zaměřili na fyzickou část, která nás trápila. Mé pokyny byli jednoduché: "Nic nevzdávejte bojujeme dál, zápas je ještě dlouhý a pojďme hrát jako tým. Žádné sólování, nemáme co ztratit." Kluci byli strašně hecnutí a tak se pokyny dávali jednoduše.
*Nakonec se Vám povedl doslova bleskový obrat, kdy jste během sedmi vteřin otočili zápas na svoji stranu, soupeř i tak ale zareagoval. Věřil jste ještě ve vítězný gól, nebo jste již doufal v nájezdy?
Obrat byl naprosto skvělý a už jsem začal věřit, že to opravdu dokážeme. Mohli jsme odskočit dokonce i o dvě branky ale z brejku dva na jednoho jsme dali jen tyč, což byla škoda, ale bojovali jsme dál. Když Tatran srovnal, tak jsem měl trochu strach, aby to kluky nezlomilo, ale ono to bylo snad úplně naopak. Po gólu se kluci začali strašně hecovat, že to dokážeme vyhrát, až jsem je musel trochu zklidňovat. Nájezdy jsem s Tatranem nechtěl. Vím, že mají šikovné hráče a my nájezdy moc nezvládáme, takže jsem doufal, že ještě jednu šanci proměníme.
*Nakonec se Vám gól vstřelit podařilo a tím jste završili postup do finále proti Spartě, která již byla nad Vaše síly. Považujete druhé místo za maximum s ohledem na celý průběh turnaje?
Na finále jsme se moc těšili, ale po zápase s Tatranem jsem věděl, že kluci už melou z posledního a že nebudeme mít bohužel dost sil, aby jsme mohli konkurovat a hlavně vytvářet na Spartu tlak, zdvojovat hráče a porvat se o zlato jako v semifinále. Bohužel to tak opravdu bylo, což mi trochu pokazilo náladu, protože jsme nemohli být důstojným soupeřem. Věřím, že kdyby půlka týmu neměla za sebou třináct zápasů, tak by jsme se o zlato porvali a věřím, že bychom mohli i vyhrát. Každopádně jsme si celý turnaj užili a toto umístění bereme jako náš nejlepší turnajový úspěch, který jsme dokázali vybojovat. Jsem na kluky pyšný, že opravdu do toho dali srdíčko a v každém zápase tam nechali všechno.
